Klub vojenské historie Opava
OP-S 25 „U Trigonometru”

Osvobození

Na začátku roku 1945 byla německá třetí říše ve smrtelných křečích a tehdy byly i částečně zdevastované pevnosti vhodné k pokusu zastavit nevyhnutelný konec. Měly být využity při přípravě obrany proti postupující ruské armádě. Do několika objektů, kterým nebyly vytrženy střílny, mohly dokonce být zamontovány i původní čs. protitankové kanóny vz. 36. Podle svědectví pamětníka pana Klapetka, který se zúčastnil nucených zákopových prací v prostoru OP-S 25, byla pravděpodobně tato zbraň osazena i v pravé střelecké místnosti tohoto srubu, protože celá pravá polovina bojového patra byla německými vojáky střežena, naopak levá střelecká místnost vyzbrojena nebyla, byli zde viděni vojáci sedící na bednách při petrolejové lampě.

Doklady o skutečně osazených protitankových kanónech máme pouze z dochovaných fotografií a z jednoho zachráněného unikátu instalovaného v roce 1945 v pravé střílně srubu OP-S 29 „Rozcestí”, nyní zdobícího expozici srubu MO-S 19 „Alej” v Hlučíně-Darkovičkách. Kanón z protilehlé střelecké místnosti OP-S 29 byl zničen výbuchem munice uvnitř objektu, kterou odpálili ustupující němečtí vojáci (podle jiných pramenů naopak Rusové až po přechodu fronty). Střepiny této zbraně jsou dnes ve sbírkách KVH Opava.

Je doloženo použití střílnové vložky pro kanón na OP-S 28 „Mezicestí”. Zbraň L1 byla dle dochované dokumentace použita v levé střelecké místnosti OP-S 22 „Úvoz”. Kanón vz. 36 byl instalován i do OP-S 19 „Finanční budka”. Původní čs. zbraně ale mohly být díky zachovalým střílnám instalovány i ve srubech OP-S 17, 18, 20, 21, 26 – 28. Oproti těmto objektům byly sruby OP-S 23 „Potok” a OP-S 24 „Gelovo pole”, stejně jako i zbylé, zbaveny v průběhu okupace (kromě zvonů) i svých střílen hlavních zbraní a tak byly před blížící se Rudou armádou narychlo upravovány dobetonováním střílen pro kulomety MG, roztrhané zvonové šachty pak byly zasypány a zality nekvalitním řídkým cementem.

Hlavní nápor útočící ruské 60. armády se během dubna 1945 přehnal východněji, takže fronta se v okolí Milostovic zdržela až do prvních květnových dnů. Podle informací z německých zdrojů dokonce linie mezi znepřátelenými armádami probíhala právě mezi sruby OP-S 24 a OP-S 25. Ostatně toto nepřímo potvrzují i azbukou psané nápisy v týlovém patře OP-S 23 „Potok”. Podle výpovědi německého, po válce odsunutého, jaktařského faráře (F. Wanke, farář v Opavě-Jaktaři, t.č. duchovní pastýř pro uprchlíky ve Feuchtwangennu, srpen 1949) se údajně nějaký čas i po přechodu fronty bránila v obklíčení německá osádka jedné pevnosti, nejspíše OP-S 22 „Úvoz”, jejíž odpor byl zdoláván děly pálícími z Jaktařského kopce a byl překonán až po vyčerpání munice a potravin ve srubu (stejně tak se prý Němci bránili i v OP-S 19 a 20). Němečtí vojáci ustoupili z prostoru Milostovic až pod hrozbou obklíčení, kdy už měli útočníky daleko za zády.

Během těchto dramatických událostí byla mírně poškozena pravá strana srubu OP-S 25 – střílna zbraně M a krakorec (přečnívající strop nad střílnami). Šlo prý o zásah německou pancéřovou pěstí a o „práci” ruských dělostřelců, kteří si po přechodu fronty procvičovali své střelecké umění z vedlejšího pole (údajně použili nekvalitní trofejní munici). O jisté bojové činnosti z OP-S 25, ať již výcvikové nebo válečné svědčí množství vystřílených kulometných nábojnic nalezených na dně diamantového příkopu směrem k Opavě. Zato pro PT kanón vz. 36 byl nalezen pouze jeden školní náboj.

    © KVH Opava